K.Čapek:Duben
1. 4. 2007
Karel Čapek: Duben
Duben, to je ten pravý a požehnaný měsíc. Ať si jdou do háje milenci se svým velebením máje. V máji stromy a květiny jenom kvetou, ale v dubnu vyrážejí.Vězte, že toto klíčení a rašení, ty puky, pupence a klíčky jsou největším divem přírody, a víc už o nich neprozradím ani slovo.Seďte sami na bobku a hrabejte sami prstem v kypré zemi, se zatajeným dechem, neboť řečený prst se dotýká křehkého puku...
Duben je kromě rašení také měsíc vysazování... a tak se vám jednoho dne sejde doma nějakých sto sedmdesát sazenic, které chtějí do půdy. V tom okamžiku se rozhlédnete po zahrádce a shledáte se zdrcující jistotou,že to nemáte kam dát. Tedy zahradník v dubnu je člověk, který s vadnoucí sazeničkou v ruce dvacetkrát obíhá svou zahrádku, hledaje píď půdy, na které ještě nic neroste."Ne, sem, to nejde," bručí tiše," tady mám ty zatracené chryzantémy, tady by mně to udusil flox, a tuhle je smolnička, čert ji vem. Hm, tady se mně rozlezl zvonek, a tuhle u toho řebříčku také není místo- kampak já to dám? Počkejme, semhle - ne, tady už je oměj, nebo sem - ale tady je mochna. Tady by to šlo, ale je tu plno tradeskantie, a tuhle - copak to tu vyráží? To bych rád věděl. Aha, tady je drobátko místa. Počkej, sazeničko, hned ti ustelu. Tak vidíš, a teď spánembohem rosť." Ano, ale za dva dny zahradník shledá, že ji vsadil rovnou do nachově vyrážející pupalky...
( Zahrádníkem nejsem, ale to čtení Čapkova Zahradníkova roku je úžasné...mistr jazyka a lidský pohled...to má jen on )
Duben, to je ten pravý a požehnaný měsíc. Ať si jdou do háje milenci se svým velebením máje. V máji stromy a květiny jenom kvetou, ale v dubnu vyrážejí.Vězte, že toto klíčení a rašení, ty puky, pupence a klíčky jsou největším divem přírody, a víc už o nich neprozradím ani slovo.Seďte sami na bobku a hrabejte sami prstem v kypré zemi, se zatajeným dechem, neboť řečený prst se dotýká křehkého puku...
Duben je kromě rašení také měsíc vysazování... a tak se vám jednoho dne sejde doma nějakých sto sedmdesát sazenic, které chtějí do půdy. V tom okamžiku se rozhlédnete po zahrádce a shledáte se zdrcující jistotou,že to nemáte kam dát. Tedy zahradník v dubnu je člověk, který s vadnoucí sazeničkou v ruce dvacetkrát obíhá svou zahrádku, hledaje píď půdy, na které ještě nic neroste."Ne, sem, to nejde," bručí tiše," tady mám ty zatracené chryzantémy, tady by mně to udusil flox, a tuhle je smolnička, čert ji vem. Hm, tady se mně rozlezl zvonek, a tuhle u toho řebříčku také není místo- kampak já to dám? Počkejme, semhle - ne, tady už je oměj, nebo sem - ale tady je mochna. Tady by to šlo, ale je tu plno tradeskantie, a tuhle - copak to tu vyráží? To bych rád věděl. Aha, tady je drobátko místa. Počkej, sazeničko, hned ti ustelu. Tak vidíš, a teď spánembohem rosť." Ano, ale za dva dny zahradník shledá, že ji vsadil rovnou do nachově vyrážející pupalky...
( Zahrádníkem nejsem, ale to čtení Čapkova Zahradníkova roku je úžasné...mistr jazyka a lidský pohled...to má jen on )
Komentáře
Přehled komentářů
Tak duben už za chvíli uvolní místo máji a milencům, v dubnu už všechno vypučelo a proti očekávání i mnohé rozkvetlo, jen v zahradě Zvědavosti od apríla nic nevyklíčilo... Že by nic nebylo zaseto, anebo jste zapomněli zalévat??? Přeji vám, ať vám to tady aspoň v máji rozkvete!
:-))
(Soňa, 1. 4. 2007 15:30)Zahradníčkem bych byla velmi ráda ale co by mi poradil K.Čapek, kdyby měl na zahrádce 4 psy? :-)))
???
(Mila, 28. 4. 2007 20:48)