Rozhovory
5. 3. 2009
Rozhovory
Není rozhovor jako rozhovor. Jsou rozhovory krátké a rozhovory dlouhé. Jsou rozhovory povrchní a rozhovory hluboké. Jsou rozhovory jedinečné a rozhovory často se opakující. Jsou rozhovory "jednou a dost" a rozhovory jak román na pokračování. Jsou rozhovory přátelské a rozhovory nepřátelské. Rozhovory chtěné a nechtěné. Jsou rozhovory, po nichž je nám lépe, a rozhovory, po nichž nám dobře není. Přítomnost druhého člověka, který se nám snaží porozumět a je "cele s námi", je útěchou. Anne Long říká, že takovýto rozhovor nám říká, že ten, kdo nám naslouchá, se na nás dívá jako na plnohodnotného člověka, a to je nám povzbuzením.
Příběh s čajem místo závěru:
Byl jsem pozván na návštěvu. Pozorná hostitelka si byla vědoma toho, že sbližování u stolu je umocněno tím, že se stolovníkům předloží něco dobrého k jídlu a pití. Podávala čaj a zákusky.
Ve chvíli, kdy dolévala čaj, neustále mluvila a mluvila. Žila zřejmě v domnění, že můj hrnek je prázdný, a nevšimla si, že v něm mám ještě přes polovinu nedopitého čaje. A tak se stalo, že při dolévání hrnek přetékal a přetékal...
Tento příběh napovídá o rozhovorech s druhými lidmi. Kolikrát jsme podobni této hostitelce. Myslíme to dobře. Mluvíme a mluvíme, nevšimneme si však, že v duši druhého není prázdno. Je plna svých starostí, problémů, těžkostí, bolestí a nejistot. Už bychom se neměli divit, že všechna naše slova, všelijak dobře míněná, jdou vlastně přes okraj - jako ten čaj. Rozhovor může být zřejmě účinný jen tehdy, naučíme-li se nejprve naslouchat a pak teprve s citem "dolévat".
Podle: J.Křivohlavý, Povídej, naslouchám
Není rozhovor jako rozhovor. Jsou rozhovory krátké a rozhovory dlouhé. Jsou rozhovory povrchní a rozhovory hluboké. Jsou rozhovory jedinečné a rozhovory často se opakující. Jsou rozhovory "jednou a dost" a rozhovory jak román na pokračování. Jsou rozhovory přátelské a rozhovory nepřátelské. Rozhovory chtěné a nechtěné. Jsou rozhovory, po nichž je nám lépe, a rozhovory, po nichž nám dobře není. Přítomnost druhého člověka, který se nám snaží porozumět a je "cele s námi", je útěchou. Anne Long říká, že takovýto rozhovor nám říká, že ten, kdo nám naslouchá, se na nás dívá jako na plnohodnotného člověka, a to je nám povzbuzením.
Příběh s čajem místo závěru:
Byl jsem pozván na návštěvu. Pozorná hostitelka si byla vědoma toho, že sbližování u stolu je umocněno tím, že se stolovníkům předloží něco dobrého k jídlu a pití. Podávala čaj a zákusky.
Ve chvíli, kdy dolévala čaj, neustále mluvila a mluvila. Žila zřejmě v domnění, že můj hrnek je prázdný, a nevšimla si, že v něm mám ještě přes polovinu nedopitého čaje. A tak se stalo, že při dolévání hrnek přetékal a přetékal...
Tento příběh napovídá o rozhovorech s druhými lidmi. Kolikrát jsme podobni této hostitelce. Myslíme to dobře. Mluvíme a mluvíme, nevšimneme si však, že v duši druhého není prázdno. Je plna svých starostí, problémů, těžkostí, bolestí a nejistot. Už bychom se neměli divit, že všechna naše slova, všelijak dobře míněná, jdou vlastně přes okraj - jako ten čaj. Rozhovor může být zřejmě účinný jen tehdy, naučíme-li se nejprve naslouchat a pak teprve s citem "dolévat".
Podle: J.Křivohlavý, Povídej, naslouchám
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
