Rudolf Křesťan
6. 12. 2010
Rudolf Křesťan
Mikulášské překvapení
Podobně jako vědci bádají nad záhadou Bermundského trojúhelníku, tak děti v určitém věku zkoumají záhadu mikulášského fenoménu.
Zapínají mozky na plné obrátky a bystrým zrakem sledují Mikulášovy boty ( stejné jako má soused), analýzují Mikulášův hlas ( stejný jako má soused) a žasnou nad Mikulášovou štědrostí ( která vůbec neodpovídá sousedovi).
V dětské hlavě se v takové chvíli mísí poetické propadnutí vousáčovu kouzlu s rozumovou touhou po poznání. Když se rozechvělý badatel záhy dobere poznání triku, projevuje stejnou radost, jakou v jedné z pohádek Karla Čapka odhalil Jenda, že "Mikuláš má chlupaté pejskovy tlapky a ten druhý má tlapičky jako kočka."
Domnívám se, že ono postupné demaskování Mikuláše je nedílnou součástí dětské potěchy z mikulášského večera. Když jsem na toto téma hovořil s mazáky mikulášské branže, poněkud se ošívali a navíc si stěžovali, že na odhalení celého triku přicházejí děti čím dál tím dříve. Jestliže před lety byli ochotni brát Mikuláše jako Mikuláše i někteří žáci pátých tříd, pak v současnosti se už na něj většina žáků z nižších tříd dívá jako na tvora v převleku.
Nicméně večer i tyto vědoucí děti stojí před Mikulášem v úžasu, neboť je vtáhne magie okamžiku. Jejich oči zůstávají ve střehu a podvědomě hledají záchytný bod. Stačí, aby zrak zavadil o Mikulášovo zápěstí (opásané právě hodinkami, jako nosí soused). Mikulášští mazáci se shodují, že děti jsou stále pátravější. Že jsou to pořád větší šťouralové. Že jejich myšlení předčasně vyspívá a že se tím ochuzují o kouzlo dětsví.
Mikulášové s vysokoškolským vzděláním hovoří o informační explozi a o televizním syndromu- zřejmě proto, že jistý kluk se rodičů zeptal: "A přijde taky pan Tau?"
Rád bych v této souvislosti připojil jednu historku ze života. Je to historka o dětech, které velmi brzy prokoukly mikulášskou hazuku. A tak si ve druhé třídě řekly, že si taky sestaví mikulášské družstvo.Z odložených kusů látek si sešpendlily oděv a vydaly se odpoledne po sídlišti.
Rodiče toho značně juniorského týmu sice pokládali rozhodnutí svých dětí za předčasný projev dospívání, ale mýlili se. Když se děti vrátily domů, vyprávěly nadšeně rodičům, že se jim pochůzka zdařila. A že stálo za to, že si vybraly všechny peníze z prasátka.
"Proč jste si braly peníze?"otázali se překvapení rodiče."Mikuláš přece vždycky nosí dárky, tak jsme je musely nakoupit,"odpověděly děti a užasly, proč jejich rodiče užasli.
(Z knihy Slepičí krok)
Mikulášské překvapení
Podobně jako vědci bádají nad záhadou Bermundského trojúhelníku, tak děti v určitém věku zkoumají záhadu mikulášského fenoménu.
Zapínají mozky na plné obrátky a bystrým zrakem sledují Mikulášovy boty ( stejné jako má soused), analýzují Mikulášův hlas ( stejný jako má soused) a žasnou nad Mikulášovou štědrostí ( která vůbec neodpovídá sousedovi).
V dětské hlavě se v takové chvíli mísí poetické propadnutí vousáčovu kouzlu s rozumovou touhou po poznání. Když se rozechvělý badatel záhy dobere poznání triku, projevuje stejnou radost, jakou v jedné z pohádek Karla Čapka odhalil Jenda, že "Mikuláš má chlupaté pejskovy tlapky a ten druhý má tlapičky jako kočka."
Domnívám se, že ono postupné demaskování Mikuláše je nedílnou součástí dětské potěchy z mikulášského večera. Když jsem na toto téma hovořil s mazáky mikulášské branže, poněkud se ošívali a navíc si stěžovali, že na odhalení celého triku přicházejí děti čím dál tím dříve. Jestliže před lety byli ochotni brát Mikuláše jako Mikuláše i někteří žáci pátých tříd, pak v současnosti se už na něj většina žáků z nižších tříd dívá jako na tvora v převleku.
Nicméně večer i tyto vědoucí děti stojí před Mikulášem v úžasu, neboť je vtáhne magie okamžiku. Jejich oči zůstávají ve střehu a podvědomě hledají záchytný bod. Stačí, aby zrak zavadil o Mikulášovo zápěstí (opásané právě hodinkami, jako nosí soused). Mikulášští mazáci se shodují, že děti jsou stále pátravější. Že jsou to pořád větší šťouralové. Že jejich myšlení předčasně vyspívá a že se tím ochuzují o kouzlo dětsví.
Mikulášové s vysokoškolským vzděláním hovoří o informační explozi a o televizním syndromu- zřejmě proto, že jistý kluk se rodičů zeptal: "A přijde taky pan Tau?"
Rád bych v této souvislosti připojil jednu historku ze života. Je to historka o dětech, které velmi brzy prokoukly mikulášskou hazuku. A tak si ve druhé třídě řekly, že si taky sestaví mikulášské družstvo.Z odložených kusů látek si sešpendlily oděv a vydaly se odpoledne po sídlišti.
Rodiče toho značně juniorského týmu sice pokládali rozhodnutí svých dětí za předčasný projev dospívání, ale mýlili se. Když se děti vrátily domů, vyprávěly nadšeně rodičům, že se jim pochůzka zdařila. A že stálo za to, že si vybraly všechny peníze z prasátka.
"Proč jste si braly peníze?"otázali se překvapení rodiče."Mikuláš přece vždycky nosí dárky, tak jsme je musely nakoupit,"odpověděly děti a užasly, proč jejich rodiče užasli.
(Z knihy Slepičí krok)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
