Vzpomínka
9. 9. 2008
Září Školní rok začal, prázdniny jsou fuč, na zemi leží první hnědé zkroucené listy a rovnodennost je skoro tady. To všechno dohromady je vždycky trochu dojímavé. Oho je toho celkem dost málo, co mne ještě může dojmout, ale v první školní den si vždycky trochu přivstanu, umyju se a učešu o něco pečlivěji než obvykle, vezmu si čistou košili a jdu očumovat ( okounět) před nejbližší školu. Vím proč, ale zároveň nevím. Táhne mne to tam. Hlavně mám rád prvňáčky, co jsou do školy ponejprv, drží se za ruce, mají zaťaté pěstičky a oči veliké očekáváním. Na zádech si nesou zbrusu nové aktovky, ty jim trčí kolem ramen jako křídla, někdy se mi zdá, že na to přijdou, odrazí se od země a obloha bude plná vznášejících se a poletujících dětí.
Tak kvůli tomuhle chodívám doprovázet děcka do školy, i když sám doma žádného školáka nemám.
A také si rád vzpomínám sám na sebe, jaký nevýslovný smutek se mne zmocňoval na konci prázdnin, jak jsem úzkostlivě počítal dny, já, který jsem si připadal na konci června bohatý jako král Midas a také jsem králem byl, protože mi patřila voda, slunce, les, ptačí třešně, nezralé hrušky v cizích zahradách - a škola byla nekonečně daleko, dál než smrt, která přece není, protože než budu starý, něco se proti tomu vynalezne.
Ale nevynalezlo se nic.. Všechno končí, i prázdniny.
Děti chodí do školy, zase jim to začalo. Noviny psaly, že tam šly po prázdninách radostně. Tak to jste se zase jednou škaredě sekli. Ono je to složitější, protože všechno na tomto světě je složité. Do školy chodí člověk rád i nerad. Nerad i rád. ..
Ale ze všeho byla ta kožená křídla na zádech prvňáčků.
Jan Skácel
Tak kvůli tomuhle chodívám doprovázet děcka do školy, i když sám doma žádného školáka nemám.
A také si rád vzpomínám sám na sebe, jaký nevýslovný smutek se mne zmocňoval na konci prázdnin, jak jsem úzkostlivě počítal dny, já, který jsem si připadal na konci června bohatý jako král Midas a také jsem králem byl, protože mi patřila voda, slunce, les, ptačí třešně, nezralé hrušky v cizích zahradách - a škola byla nekonečně daleko, dál než smrt, která přece není, protože než budu starý, něco se proti tomu vynalezne.
Ale nevynalezlo se nic.. Všechno končí, i prázdniny.
Děti chodí do školy, zase jim to začalo. Noviny psaly, že tam šly po prázdninách radostně. Tak to jste se zase jednou škaredě sekli. Ono je to složitější, protože všechno na tomto světě je složité. Do školy chodí člověk rád i nerad. Nerad i rád. ..
Ale ze všeho byla ta kožená křídla na zádech prvňáčků.
Jan Skácel
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
